To je škoda vyhodit

Jedna z nejčastějších překážek v třídění věcí se jmenuje “To je škoda vyhodit.” A bohužel často klienty blokuje hned na začátku. Sice už danou věc nepoužívají, ale jelikož jí nic není, tak ji přeci jen tak nevyhodí. A pak se jim domácnost postupně zaplní věcmi, které jsou sice funkční, ale k ničemu.

Učíme se proto celý třídící proces rozdělit na dvě fáze: nejdřív se jen rozhodovat, co si nechám a co už nechci mít. A až v druhé fázi se díváme na všechny vyřazené věci a přemýšlíme, co s nimi.

Za ty roky mám spoustu strategií a tipů, jak věci poslat dál do oběhu. Nejsnadnější je darovat je za odvoz, nebo zkusit dražbu na Aukru od 1 koruny. Prodej použitých věcí může být zdlouhavý (pokud tedy věci nedáváme za pár korun, ale ani nízká cena není zárukou, že se věci rychle zbavíme). Navíc u toho musíme odmetat z cesty všechny podvodné návrhy (“přijede kurýr, zboží zabalí a odveze a aby jste si mohli vyzvednout už zaplacené peníze, tak se tady přihlašte do vaší banky…”). Darování je dále možné do charitativních prodejen, azylových domů, různých organizací - stačí jen přijít na tu pravou.

Službu „navrácení věcí do oběhu” jsem klientům dřív nabízela. Je to pro mě vlastně jako hra, takové puzzle obráceně: jak všechny kousky co nejvíc rovnoměrně a smysluplně rozmístit po světě :-) Občas si ji ještě beru na starost – buď v rámci komplexnějších spoluprací, nebo pokud mě zaujme nějaký konkrétní případ. A někdy k tomu přihodím i malý trik: třeba knihu „zapomenu“ v nějaké čekárně… ;-)