Jana Volencová
Je to jako druhá přirozenost. Ani nevím, kde se vzala ta silná potřeba mít okolo sebe harmonii - na pohled i pod povrchem, potřeba optimalizovat, zbavovat se nenutného, zarovnávat, pročišťovat… Už o sobě vím, že abych si mohla odpočinout, potřebuju okolo sebe mít pořádek. Tam to začíná.
Dost z toho umím zprostředkovat i druhým lidem. Nesmírně se hodí, že jsem prošla rozsáhlým školením na koučink. To, co nabízím, by se dalo označit jako koučink nad věcmi. Základem je debata s klientem. Hodně se ptám, jak daná domácnost funguje, co je pro člověka důležité, jaký má k věcem vztah, jaký je jeho denní režim, jaké má zvyklosti. K tomu se přidává, že mám tah na branku a hlídám si, abychom neztratili z očí náš stanovený cíl. Dokážu měnit tempo a styl podle naturelu klientů.
Sama jsem velký systematik se zaměřením na detail (věci vytřídím do poslední svorky, gumičky, utrženého knoflíčku). Zároveň dokážu vidět i celek a tam se soustředím vytvoření klidného, čistého, odlehčeného prostoru, který pohladí oko a uklidní mysl.
Je mi 50 let, žiju u Hradce Králové a profesionální organizátorkou jsem se stala po 20 letech strávených v softwarových firmách (kde jsem se věnovala vedení dokumentačních týmů a psaní technické dokumentace; i tam byl - na úrovni psaných informací - prostor rovnat, třídit a zbavovat se nadbytečného). Jsem ráda, že jsem svůj letitý koníček a jednu z mých nejoblíbenějších činností konečně povýšila na profesi, díky níž mohu radost z lehčího bytí předávat dál.
Jak jsem se dostala k této práci
Jedna z mých nejranějších vzpomínek: moje postel má kovové čelo se šprušlemi a já si do nich vážu zimní čepice (takové ty pletené, co měly tkaničky na uvázání pod bradou). Sloužily mi jako úložné kapsy – na pastelky, omalovánky a taky pytlík bonbónů. Ten jsem tam vysypala celý. Bonbony se lepily k sobě i k čepici. Ale měla jsem všechno po ruce. Můj první organizér. 😄
Další vzpomínka: je mi 15-16 a dělá mi velmi dobře, když v sobotu rodina zmizí za nějakým programem venku a já mám čas a klid na to, abych uklidila celý byt. Pořádně, po svém.
Na vysoké jsem navrhla kamarádovi výměnný obchod: “Já ti přeuspořádám a zorganizuju celý tvůj pokoj a ty mě za to naučíš pracovat na počítači!” Zafungovalo to a viděla jsem, že umím něco, co má pro druhé lidi hodnotu.
Další střípek – jela jsem navštívit kamarádku, co bydlela s dalšími studenty na privátě. Byt byl zrovna prázdný, takže co vymyslím za program? Jasně že gruntování a organizace kuchyně a spíže. 😀 Spolubydlící mě poznali osobně až za pár let, ale celou tu dobu jsem pro ně byla “ta, co nám to tady vyklidila”.
Později během pobytu jako au-pair v USA jsem si našla další brigádu – uklízela jsem dům jedné rodině. A postupně jsem k úklidu přidávala vždy něco navíc – tu srovnané věci v kuchyni, tu v koupelně nebo spíži. Postupně mně paní začala cíleně zadávat, které další místnosti jí mám zorganizovat a zpřehlednit. Ještě dnes si pamatuju ten ostych, že jí mám srovnat šuplíky se spodním prádlem. Ale nakonec v tom nic osobního není… Prádlo je taky jen věc.
Velký milník pro mě bylo stěhování do našeho prvního bytu s přítelem. Do té doby stačilo zabalit se do krosny, vybalit a ten samý den bylo hotovo. Tentokrát jsme už měli i nábytek, nádobí a víc věcí; na převoz jsme už museli mít auto. Bylo to hodně běhání, nošení, balení… A večer jsem to chtěla přeci ještě dovybalit a začít bydlet, jako vždycky… A ono to nešlo! Já na to neměla energii a moje hlava nechápala, že to už není práce na jeden den. Brečela jsem tehdy únavou a přítel mě konejšil, že zítra je přeci taky den.
Od té doby jsem cíleně začala jsem pomáhat kamarádům a známým se stěhováním, tříděním, organizováním. Co když se díky mojí malé pomoci nedostanou do takového zoufalého stavu jako já u stěhování – to stojí za to! Bylo to zábavné, smysluplné a přirozené. Věnovala jsem tomu občas víkendy – protože o víkendu se přeci věnujeme koníčkům, ne? 😃 A pak přišel komunitní portál Hearth.net. Nabídla jsem tam organizaci domácnosti jako dobrovolnickou službu. A využilo ji pár lidí. A já cítila: tady jsem ve svém živlu. Zážitky z těchto mnoha výpomocí jsem zachytila na stránce Příběhy.
Celou tu dobu jsem pracovala v softwarových firmách, vedla tam dokumentační týmy, starala se o lidi, věnovala se koučinku a péči o pobočku. Bylo to skvělé, ale poslední roky mi hlodal červíček v hlavě – bylo by super jít dělat něco, co mně dává větší smysl. A kde jsou vidět výsledky práce hned. Pak už jsem jen hledala odvahu odejít z korporátu… až jsem ji v roce 2024 našla.
Dnes propojuju organizační dovednosti a cit pro uspořádání věcí se svou více než desetiletou zkušeností s koučinkem. Pomáhám lidem odlehčit domácnost i hlavu, najít si ve věcech svůj vlastní systém, přemýšlet o prostoru nově. A s každou zakázkou cítím, že tahle práce přináší radost – klientům i mně.
Ukázky mojí práce najdete zde.
Celý profesní životopis najdete na LinkedIn.
