Jak se zbavit nepotřebných věcí

Když se rozhodnete udělat si doma víc místa, brzy narazíte na jeden paradox: dnes je mnohem snazší věci získávat než se jich (smysluplně) zbavovat. Nákup věcí je na pár kliknutí, zboží dorazí klidně už i druhý den, dopravu často neplatíte.

A teď si to porovnejte s úsilím potřebným na prodej jedné jediné věci, např. zánovní kufr na kolečkách (což je moje osobní zkušenost z nedávné doby).

To je hodnotná věc, tu chci prodat!

Musím kufr donést z komory, nafotit z několika úhlů, napsat popis, připravit inzerát. Chvíli přemýšlím, kolik si říct, nakonec zvolím aukci od koruny – snad se někdo chytí. Po týdnu čekání se kufr vydražil za 220 Kč. Přitom kufr je zachovalý, prostorný, hezký… tak mě ta cena zamrzí.

Stálo mě to skoro hodinu času a “výdělek” je 220 Kč. Navíc mi to vygenerovalo 7 úkolů. Sedmkrát jsem si musela vzpomenout, jít a udělat to. A to je jen jedna věc z mnoha, kterých se potřebuju zbavit. Vážně mi to za to stálo?

Když mě ta věc stála několik tisíc, přeci ji teď někomu jen tak nedám!

Moje zkušenosti za poslední roky říkají, že snadnější je věci darovat a netrápit se tím, kolik peněz mě na začátku stály. O hodnotu těch peněz jsem nikdy nepřišla. Vždyť mi ta věc přeci naplnila nějakou moji potřebu, splnila mi přání, ty peníze už jsem “spotřebovala” za ty roky, kdy jsem věc používala.

Stejně jako když si koupíte nové auto, ztrácí na hodnotě už jen v momentu, kdy s ním vyjedete z brány prodejny. I kdybyste ho šli druhý den prodat, už za něj s největší pravděpodobností nedostanete stejnou sumu. U věcí do domácnosti to platí ještě víc, u oblečení zejména.

Darování – nejlehčí cesta, jak pustit věci dál

Takže jak pouštět věci ze svého domova efektivněji? Za mě je tou cestou darování.

Darování má mnoho tváří. Často slýchávám od klientů: “Kdybych znala někoho konkrétního, komu tahle věc bude ještě sloužit, moc ráda bych mu ji věnovala!” Darovat věc konkrétnímu člověkovi nám udělá radost, dostaneme za to poděkování a třeba i milý úsměv.

Nacpat věci do kontajneru na textil nám takhle dobře neudělá. A přesto i tam může na konci být konkrétní obdarovaný člověk, kterému zrovna naše věci pomohly.

Obdarovat jednotlivého člověka pořád může být dřina

Najít konkrétního člověka, který bude potřebovat zrovna tu věc, které se chci zbavit, může být stejně těžké jako ji prodat. Možná i těžší. Často se mi stávalo, že když jsem nějakou věc vystavila na webové stránky typu “Daruji za odvoz”, ozvalo se mi několik zájemců, ale pak postupně přestali odpovídat. Vyžadovalo to dost trpělivosti oslovovat postupně všechny a zkoušet se s nimi domluvit na předání.

Co je zadarmo, má pro lidi malou hodnotu – a možná proto často neodpovídají nebo vycouvávají z dohody.

Často se také upínáme na myšlenku, že nepotřebnou věc nabídneme někomu, koho známe – kamarádce, sestře, maminkám v dětském centru. Může to fungovat velmi pěkně – na druhou stranu tím ale možná nevědomky vytváříme tlak na svoje okolí. Odmítat věci zdarma je náročná disciplína…

Darovat vše najednou – zlatá cesta

Poslední dobou proto nejraději odnáším všechny zachovalé věci do nějakého re-use centra nebo charitativního obchodu. Princip bývá podobný – můžete tam odnést hodně věcí najednou, nic za to neplatíte a obchod je zkusí za nějakou malou částku prodat. Řeší to všechny strany rovnice: já se zbavím všech věcí najednou, věci nejsou vyhozeny, zájemci mají možnost si věci za symbolickou částku koupit. Zde je šikovný adresář takových center.

Je dobré pár koleček – ať už s prodejem nebo adresným darováním – absolvovat. Člověk si aspoň sám zažije, co to obnáší, kolik času tomu musí věnovat, jak moc ho jednotlivé fáze baví, a jestli se mu to vůbec vyplatilo.

Klíč: Nenakupovat, nepořizovat, nepřijímat…

Až pak mnohem snadněji dospějeme k nějaké rovnováze: nestačí jen třídit a posílat z domu pryč, stejně tak důležité je i nepouštět si domů tolik věcí. A když už nové věci přichází, tak si u nich pečlivěji hlídám, jestli mi řeší nějakou důležitou potřebu, jestli jsou kvalitní a budou mi dlouho sloužit.