Jak do úklidu vtáhnout ostatní členy domácnosti

Nedávno jsem přijela do domácnosti, kde bylo velké téma, jak zapojit všechny členy do pravidelného úklidu. Dětem už bylo osmnáct a máma je začala vnímat jako dospělé lidi, takže jí přestalo dávat smysl jim všechno připomínat.

Jenže jak otočit kormidlo, když to z pohledu dětí celý jejich život fungovalo tak, že se máma stará a věci se doma dějí víceméně „samy“?

Ve společné debatě zazněla zajímavá myšlenka: pojďme se na domácnost dívat jako na sdílenou kuchyňku v malé kanceláři. Tam bych po sobě taky nenechávala špinavé nádobí na lince ani svoje osobní věci ležet jen tak v prostoru. 

Taková debata se ale nevede úplně snadno, a proto jsem si pro vás sepsala pár otázek, které ji můžou pomoci otevřít. Co vlastně vnímáme jako společné prostory? Jak se nám v nich dnes funguje? Co mi tam vyhovuje a co ne? Víme vůbec, kde mají věci svoje místo?

Když si dokážeme pojmenovat konkrétní „bolavá místa“ v domácnosti, můžeme se teprve začít bavit o tom, čí je to zodpovědnost a jaká pravidla by nám pomohla udržet takovou míru pořádku, ve které se nám bude dobře fungovat.

Dává smysl se podívat i na to, kdo má přirozeně blíž k jakým činnostem. Někdo rád pracuje s přístroji, které mají tlačítka a displeje (zdravím svého muže 😉), jiný raději dělá tiché, rutinní věci a baví ho proměna špinavého v čisté. A pak jsou tu úkoly, o které nestojí nikdo – a právě tam je potřeba se domluvit, jak je rozdělit co nejférověji.

Pomáhá dát tomu úplně konkrétní podobu: sepsat si, co kdo dělá, jak často, a případně si nastavit nějaký systém připomínek (papír na ledničce, do kalendáře v mobilu apod.). Je dobré si u toho ujasnit, co ještě budeme tolerovat jako pochopitelnou prodlevu a co už je pro nás ignorování dohody. A taky si otevřeně říct, jak moc chceme, aby se to dodržovalo, a kdo bude hlídat, že věci fungují, a co se stane, když ne.

V téhle konkrétní domácnosti bylo zajímavé, že „viníkem“ byl vlastně občas každý. Zároveň tam ale byla ochota to změnit – a to byl ten nejdůležitější předpoklad. Všichni občas naráželi na to, že ztráceli čas hledáním věcí, že se ve věcech nevyznali a chaos doma byl někdy zdrojem napětí.

S paní jsme si zároveň otevřeně řekly, že začátek bude stát energii hlavně ji. Že bude potřeba změnu připomínat, držet směr a nenechat to po pár dnech vyšumět. Není to úplně spravedlivé, ale často je to realita. Ale právě tahle počáteční investice může být tím, co časem přinese mnohem lehčí fungování celé domácnosti.