Jak konkrétně probíhá třídění věcí?
Abychom si někde udělali pořádek, potřebujeme k tomu dva kroky: 1. Vytřídit věci tak, aby nám v daném prostoru zbylo jen to, co potřebujeme, využíváme a dělá nám radost. 2. Najít pro tyto věci “domeček” - stálé místo, kde budou bydlet. Ideálně takové, kam se lehko vejdou a je na ně dobře vidět. Takže třídění věcí bývá typický začátek (ale nutná podmínka to taky není). Celý proces ukážu na příkladu spíže, kterou si můžete představovat jako samostatnou místnost vedle kuchyně. V úvodu si ujasníme, jaká je vaše koncová představa pro spíž: má tam být jen jídlo? Nebo i málo používané spotřebiče? A co plastové krabičky? Nashromážděné skleničky? Může tam zůstat žrádlo pro psa? Co je pro vás důležité pro každodenní provoz? Když máme vizi, je potřeba všechno vyskládat ven. Jednak se tím dostaneme ke všem poličkám a můžeme je utřít, jednak uvidíte, jak vaše spíž vypadá bez věcí. I to může pro někoho být inspirativní. Pak si dohodneme, jak přistoupit ke třídění. Někdy je zadání, že se všechno má zachovat a jen prošlé věci vyřadíme. To potom můžu pracovat samostatně. Jindy si klienti chtějí jednotlivé věci sami projít a rozhodnout se, zda je ve spíži stále chtějí mít. A většinou dochází k nějakému uvědomění - jestliže tu tyto rýžové nudle už 5 let mám, jaká je šance, že je použiju v brzké budoucnosti? Baví mě vůbec tento typ jídla? Až když máme finální hromadu věcí, které se mají do spíže vrátit, dojde na vymýšlení úložného systému. Většinou v této fázi funguju docela samostatně - ale předtím vám položím hodně konkrétních otázek. Které věci chcete mít nejvíc po ruce? Jak moc chcete mít na očích sladkosti? Které ingredience používáte nejčastěji a které jen občas? Občas se v této fázi ukáže, že budou potřeba nějaké košíky na seskupení podobných věcí nebo dózy. Ale většinou se snažím pracovat s tím, co je, nebo si pomůžu nějakým dočasným řešením (třeba krabice místo košíků). Nákup nějakých ladících nádob nebo košíků je pak pro klienty už jen příjemná starost na později. Stejně tak pořízení ladících štítků, aby se v nové spíži vyznali i ostatní členové rodiny.
Jak dlouho to bude trvat?
Třídění věcí u každého člověka probíhá jinak a těžko se stanovuje, jak dlouho nám zabere vytvořit hloubkový pořádek právě u vás. Záleží to na množství věcí, které budeme třídit, a na vašem přístupu. Někdo si potřebuje každou věc vzít do ruky a nahlas si zrekapitulovat svůj vztah k ní - od koho ji kdy dostal, co s tou věcí prožil, co pro něj znamená… Někdo jiný třídí mlčky a tento proces mu jen běží v hlavě. Někdo další velmi váhá a bojí se udělat rozhodnutí a tam pak pomáhám kladením otázek. Nebo je nejdříve potřeba dát si všechny podobné věci vedle sebe a pak teprve mezi nimi vybírat. Obecně se ukazuje, že třídění je nejtěžší na začátku. Prvních pár věcí (nebo i desítek věcí) trvá delší dobu. Pak si klienti většinou najdou nějaký rytmus, svoje tempo a postupujeme o něco rychleji. Pokud třídíme už několik hodin, přichází únava. (Ano, dělat rozhodnutí je náročné a stojí to hodně energie.) Někomu únava pomáhá v tom, aby rozhodnutí dělal rychleji, s menším váháním. Někdo jiný se naopak začne zadrhávat. Tam je potom na místě zařadit pauzu nebo jít dělat něco jiného a nebo prostě pomalejší tempo akceptovat. Tak a teď když víte, že žádné obecné číslo nejde dost dobře stanovit, podělím se s vámi o svoje zkušenosti. Typicky budete potřebovat na jednu místnost (šatna, dětský pokoj, dílna, komora – pokud budeme řešit všechny věci, které se tam nachází) celý den, tj. 5–8 hodin. Kuchyně, spíže, koupelny bývají menší a obsahují méně věcí, tam lze výsledků dosáhnout i v kratším čase, zhruba 3–6 hodin.
Budu muset vyhazovat věci?
Ne. Je to zcela na vás, jak chcete k vylepšení pořádku ve vaší domácnosti přistoupit. Někteří klienti chtějí jen vytvořit lepší systém pro ukládání věcí tak, aby se v nich lépe vyznali. Pak nic netřídíme a já můžu vcelku samostatně navrhnout nějaké uspořádání. Předtím se samozřejmě klientů hodně ptám - abych měla dost informací o tom, jak pro ně daný prostor má fungovat. A také se hodí, když jsou poblíž, abych s nimi mohla rodící se systém průběžně konzultovat. Pokud si chcete nechat všechny vaše věci, je to vaše rozhodnutí, které respektuji. PS. Pro pořádek musím dodat, že jsem zatím neměla takovou zakázku, kde by se nakonec aspoň pár věcí neposlalo z domu pryč.
Jak se zbavovat věcí?
Jedna z nejčastějších překážek v třídění věcí se jmenuje “To je škoda vyhodit.” A bohužel často klienty blokuje hned na začátku. Sice už danou věc nepoužívají, ale jelikož jí nic není, tak ji přeci jen tak nevyhodí. A pak se jim domácnost postupně zaplní věcmi, které jsou sice funkční, ale k ničemu. Učíme se proto celý třídící proces rozdělit na dvě fáze: nejdřív se jen rozhodovat, co si nechám a co už nechci mít. A až v druhé fázi se díváme na všechny vyřazené věci a přemýšlíme, co s nimi. Za ty roky mám spoustu strategií a tipů, jak věci poslat dál do oběhu. Nejsnadnější je darovat je za odvoz, nebo zkusit dražbu na Aukru od 1 koruny. Prodej použitých věcí může být zdlouhavý (pokud tedy věci nedáváme za pár korun, ale ani nízká cena není zárukou, že se věci rychle zbavíme). Navíc u toho musíme odmetat z cesty všechny podvodné návrhy (“přijede kurýr, zboží zabalí a odveze a aby jste si mohli vyzvednout už zaplacené peníze, tak se tady přihlašte do vaší banky…”). Darování je dále možné do charitativních prodejen, azylových domů, různých organizací - stačí jen přijít na tu pravou. Službu “navrácení věcí do oběhu” klientům také nabízím. Je to pro mě jako hra, takové puzzle obráceně: jak všechny kousky co nejvíc rovnoměrně a smysluplně rozmístit po světě :-) A někdy k tomu přihodím i malý trik: třeba knihu “zapomenu” v nějaké čekárně… ;-)
Co vlastně dělá profesionální organizátorka?
Jaká je role profesionální organizátorky? Jak tak procházím různými domácnostmi a pracuji s různými typy lidí, moje role klouže mezi těmito polohami: - Kouč. Lidé často potřebují nějakého průvodce celým procesem třídění a rozhodování. Když procházíme nostalgické věci po dětech, suvenýry z cest nebo bývalé oblíbené kousky oblečení, není lehké třídit (ani když je věcí evidentně příliš mnoho). Koučovací přístup pak může hodně pomoci. - “Osobní trenér”. Takhle si pojmenovávám stav, kdy je hodně věcí na přebrání a je to na klientovi, aby si to sám prošel a rozhodnul. Moje přítomnost tam potom funguje jako takový jemný donucovací prvek. Jednou jsem se v takové situaci ptala: Jak vám teď můžu pomoci? Odpověď: Dokud tady budete, tak já nepřestanu třídit. - Samostatně organizující jednotka. To nastává ve chvíli, kdy věci jsou už protříděné a je potřeba je uložit zpět a klient nemá žádnou představu, jak to uspořádat. Pak sama navrhuju nějaký systém uspořádání a nechávám si ho průběžně odsouhlasit klientem. Nejčastěji ovšem zakázka projde všemi těmito fázemi a já přepínám z jednoho modu do druhého dle potřeby.
